Skutečný fanoušek IKEA se dívá za hranice typického amerického obchodu IKEA, jako na této fotografii pořízené v Miami v roce 2015. Alan Diaz/AP skrýt popisek
Skutečný fanoušek IKEA uvidí věci v typickém americkém obchodě IKEA, jako je tento vyfocený v Miami v roce 2015.
Lovett kroužil v paprsku světla. Stůl ve tvaru listu, jeden z prvních kusů nábytku z Ikei, který se skládal naplocho, zamrzl ve svém stoupání, osvobozen od zemitého kartonového a provázkového obalu. Na displeji chybí jen tlačítka pro přehrávání andělského sboru.
Byl rok 2013 a já jsem z Washingtonu D.C. do Älmhultu ve Švédsku, kde se v roce 1943 zrodila IKEA, necestoval z důvodu decentnosti. Přijel jsem sem navštívit muzeum IKEA, které se v té době nacházelo v suterénu hotelu IKEA. Sbírka, nevelká co do velikosti a rozsahu, je tak nestydatě pompézní, že končí obrázkem obchodního domu IKEA na Měsíci.
Scéna z hotelu/muzea IKEA (zleva doprava): tyčící se sbírka židlí Lack, všudypřítomný konferenční stolek jasně osvětlený Lövetem v 50. letech 20. století, vysoká židlička Dinosaur, v podstatě taška na kovovém stojanu. Holly J. Morris skrýt popisek
Scéna v hotelu/muzeu IKEA (zleva doprava): tyčící se sbírka židlí Lack, všudypřítomný konferenční stolek jasně osvětlený Lövetem v 50. letech 20. století, vysoká židlička Dino, v podstatě taška na kovovém stojanu.
S IKEA jsem se poprvé setkala, když mi bylo 23 let. Zanechala jsem v obchodě svou stopu jako nějaký promiskuitní pták. Nebojácný nábytek, jako stádo poslušného moderního dobytka, uklidňoval mou chraplavou mysl. Směrové šipky na podlaze a mřížkový systém skladu vedou objednávky. Záhadné názvy produktů s písmeny Ä a Ö vypadají zvláštně, ale lichotivě – to je popis, po kterém jsem toužila.
V tomto ohledu je možná předplatné IKEA jen způsobem, jak vyniknout. Možná totéž dokáže něco tak agresivně excentrického, jako jsou memorabilie z East Endu. Ale IKEA to udělala.
Bez ohledu na mé motivy k sublimaci budu vždycky největším milovníkem IKEA. Protože jsem neměl dovednosti vyrábět lustry z imbusových klíčů nebo čehokoli podobného, přísahal jsem si, že budu mít věci z IKEA, které nikdo jiný v USA mít nemůže.
V Praze nic takového nemůžu najít. Na tiskové konferenci k nové čtvrti DC IKEA jsem selhal. V Madridu místo mě selhal kamarád. Pak jsem se dozvěděl o ARMHOT.
Do hotelu/muzea IKEA jsem dorazil po 3,5 hodinách jízdy vlakem ze Stockholmu. Dámy na recepci vypadaly ustaraně. Jejich výrazy říkaly: „Vy jste kvůli tomu přijeli z Ameriky?“
Dole v muzeu jsem viděl Laxovu elegantní spirálovou sestavu, konferenční stolek, který si oblíbil v raném dospělém věku, vedle plakátu ohlašujícího přechod IKEA na dřevotřísku. Dozvěděl jsem se, že IKEA dříve prodávala piana a nafukovací nábytek. Obdivuji jednoduché uniformy ve stylu letušek, které nosili osobní zákazníci IKEA v 60. letech.
Obrázek obchodního domu IKEA na Měsíci dotváří příběh Muzea IKEA. © Inter IKEA Systems BV skrýt popisek
Fascinován slávou cenově dostupného švédského designu jsem se vrátil do hotelové haly, kde jsem u recepce našel několik odpadkových košů. Srdce mi poskočilo, když jsem si uvědomil, co vidím: miniaturní konvičku na zalévání z IKEA (PS 2002) a malou, nesmontovanou, naplocho zabalenou knihovnu Billy na prodej. Nikdy jsem nic takového neviděl.
Po mé návštěvě byl Lövetův stůl přejmenován na Lövbacken. Muzeum se vynořuje ze suterénu hotelu a stává se hlavní atrakcí. Tento katalog byl zrušen. Billy se změnil.
Jinak se toho moc nezměnilo. Nyní rozpoznávám individualitu IKEA jako její dar, útočiště předvídatelnosti ve světě plném nepříjemných překvapení.
Tak naplňte velký modrý sáček Frakta imbusovým klíčem, malými tužkami a mraženými masovými kuličkami a připojte se ke mně v požehnané budoucnosti poslušnosti.
Čas zveřejnění: 20. října 2022